Rodinné trampoty oficiála Tříšky - 1949

Poprvé si zdejší příroda "zahrála" v roce 1949 ve filmu režiséra Josefa Macha "Rodinné trampoty oficiála Tříšky". Starší generace si jistě pamatuje na představitele hlavní role Sašu Rašilova i jeho partnery Jarmilu Kurandovou, Rudolfa Hrušinského, paní Kreuzmanovou, Karla Effu a další. Film byl motivován snahou přispět k osídlování pohraničí, které bylo po odsunu Němců místy téměř vylidněno. Možná měl být i jakousi výzvou, aby města pomáhala vesnici. Oficiál Tříška je referentem bytového úřadu v Praze. Je zavalen nekonečnou administrativou a neodbytnými návštěvami žadatelů o byt. Veškerá jeho činnost ho nesmírně rozčiluje, vyčerpává a tak se rozhodne s celou rodinou odjet na venkov, kde se mu tak zalíbí, že tam zůstanou. Některé scény, zejména okouzlující příroda, jsou natáčeny v okolí Jetřichovic (znalci poznají stráň u "křížku" nad koupalištěm odkud rodina Tříškových jede starým obrněným pásovým vozem, či záběry na Jetřichovice, kde byli ubytováni...).

Pyšná princezna - 1951

Dalším filmem, pro jehož některé přírodní scény bylo vyhledáno romantické okolí Jetřichovic, byla v roce 1951 natáčená "Pyšná princezna." Bořivoj Zeman jí připravoval dlouho jako adaptaci pohádky Boženy Němcové "Potrestaná pýcha". Film dostal na MFF v Karlových Varech cenu za film pro děti a stal se naším divácky nejúspěšnějším filmem všech dob. Natáčelo se mj. u České silnice, kde byl postaven vlastně poslední milíř na dřevěné uhlí. Jak bývá zvykem, kompars byl sestavován z místních. V houfu povykujících a radujících se dětí skotačil i dnešní důchodce z České Kamenice, pan Bedřich Páša. Vzpomíná jak je "na place", tj. uprostřed lesa, před filmováním líčili a oblékali do různých dobových kostýmů, jak o přestávkách dostávaly svačiny a jak celé to prostředí, často se opakující scény, filmařská technika, ruch a pokřiky režiséra a jeho pomocníků byly vzrušující. S úsměvem vypráví o promítání filmu v kině v České Kamenici. S napětím sledoval souvislý děj filmu zvědavý, zda se vůbec pozná. Když se na plátně objevil, maminka, která tam seděla s ním na celé kino zvolala: "Hele, tam je náš Béďa!"

Láska s vůní pryskyřice - 1983

První prozaická práce jednoho z prvních chalupářů v Rynarticích, režiséra Jiřího Hanibala, byla novela "Když pláče les". V roce 1975 ji vydalo nakladatelství Čs. Spisovatel. Novela je o tom, jak její hlavní postava, lesní dělník Franta, poznává, že hlavní věcí mezi lidmi zůstane vždy vzájemné porozumění a otevřené srdce, ve všedních i výjimečných situacích. Autor vzpomíná, jak před napsáním této knihy chodil se Štefanem Mochlárem nějaký čas po lese, aby se seznámil s prací lesníků a dřevorubců. Když se pak v roce 1983 rozhodl natočit podle této novely film "Láska s vůní pryskyřice", vybral si pro něj okolí Jetřichovic. Napsal nám o tom: "Tato krajina je mi blízká a mám pocit, že jí důvěrně znám. Nejsem sám, kdo k ní z filmařů přilnul. Občas sem zajede kameraman Josef Vaniš i kostýmní návrhářka Marta Kaplerová. Hlavní roli ve filmu hrál Vlado Müller, otec zpěváka Richarda Müllera. Jeho partnerkou byla Věra Galatíková a Mahulena Bočanová. Dále hrála ve filmu celá řada známých herců: Petr Kostka, Marek Vašut, Václav Sloup, Ilja Racek, Jan Skopeček, Láďa Frej, Libuše Geprtová. Samozřejmě, že si ve filmu jako kompars zahráli i jetřichovičtí občané, pro které to bylo jistě příjemným vytržením z šedi všedních dnů. Celý štáb byl ubytován v nynějším hotelu Bellevue a všichni tam byli náramně spokojeni. Vedoucím byl tehdy pan Němeček. Jeho paní byla menší, trochu při těle. Občas si na svou váhu postěžovala a Vlado Müller, milovník dobrého vína, jídla, zpěvu a žen, jí dokázal potěšit, když řekl svou krásnou slovenštinou: "Nič si z toho nierobte paní Němečková. Viete, čo sa u nás vraví ? Aj veľká riť vie očariť." To bylo pro milou paní pohlazení po duši. Od té doby dostával Vlado větší či alespoň lepší porce masa. Škoda, že i tento báječný člověk tak brzy uzavřel účty svého života."

Útěk s Cézarem - 1989

"Film "Útěk s Cézarem"", pokračuje pan režisér ve vyprávění "jsem natočil podle svého vlastního scénáře o 6 let později - v roce 1989. Osou filmu je sžívání malého chlapce s mladou ženou, kterou si přivedl jeho otec, a kterou dlouho odmítá přijmout jako svou novou matku. Rodící se vztah je silně ovlivňován ženinou antipatií k chlapcovu milovanému psu Cézarovi. Chtěl jsem vytvořit jakýsi "pandán" ke svému staršímu filmu "Dědeček, Kylián a já" z roku 1966, za kterého jsem dostal na festivalu v Benátkách Zlatého lva. S odstupem času musím říci, že se mi nepodařilo ve filmu vše tak, jak jsem chtěl. Ukázalo se totiž, co znamená silná herecká osobnost, kterou byl v Dědečkovi Rudolf Deyl ml. Nicméně si myslím, že se mi podařilo v tomto filmu využít ještě lépe jetřichovickou krajinu. Figuruje v něm mj. i chalupa pana Wágnera v Rynarticích, která si jako jedna z mála zachovala původní nenarušený vzhled. Kameramanem filmu byl Jiří Macák, představitelem hlavní role byl Matouš Soukenka, jehož tatínkem - lesníkem byl Zdeněk Žák. Také tento film vznikal za spolupráce místních obyvatel, z nichž někteří se objevili i na filmovém plátně. Film se odehrává částečně v zimě. Ten rok však zde nebyl sníh a tak jsme museli za ním dojíždět denně až do Josefova Dolu v Krkonoších. Od natáčení obou filmů uběhlo již hodně vody, ale já na natáčení v Jetřichovicích moc rád vzpomínám.

Vražedné pochybnosti - 1978

Dále to byla detektivka "Vražedné pochybnosti" z roku 1978. V lese, blízko hotelu Vyhlídka, je nalezena zabitá desetiletá dívenka. Hlavním podezřelým se stává duševně nevyrovnaný Milan Pešek, který je na útěku před přehnanou péčí starostlivého bratra Josefa, jemuž je od malička vštěpována představa, že sourozenci mají držet pohromadě. Případ brutální vraždy vyšetřuje kapitán Koloušek. Bratrovi se snaží pomoci Josef a pátrá na vlastní pěst. Dobře Milana zná a ví, že není ani blázen, ani nebezpečný. Kdo je tedy vrah ? Napínavé kriminální drama natočil v roce 1978 podle scénáře Miloše Makovce a Pavla Hajného režisér Ivo Toman. Hlavní roli psychicky nevyrovnaného muže ztělesnil Miroslav Macháček, roli kriminalisty Josef Vinklář, dále hráli Slávka Budínová a Ilja Racek. Ve filmu se opakuje pravidelně scéna (odehrávající se v zatáčce pod skalou "U louže" mezi Všemily a Jetřichovicemi), ve které čeká místní myslivec na poštovní doručovatelku, která tudy jezdí kolem. V jedné scéně jí ukazuje nádherného hřiba, kterého měl najít v lese. Houbu ovšem před natáčením filmaři sháněli po okolních chatách u zdejších houbařů, přičemž dlouho nemohli žádnou najít. Tuto příhodu nám vyprávěla paní Maršálová.

Ztracený princ - 2008

Nová pohádka České televize o vítězství lásky a dobra, ale i o zmoudření a zralých rozhodnutích, ke kterým následníci vládnoucích dynastií v novém postavení dospějí. Princ Rujan z království Arkádie zabije draka, kterému měla být obětována princezna z knížectví Akvitánského. Můžeme mít tedy radost z toho, že dobro opět zvítězilo, ale tak snadné to nebude. Jsme totiž na samém začátku příběhu, ve kterém zlo bude mít chvílemi navrch a křivdy z minula se v nové generaci přihlásí o slovo. Stará známá pravda o tom, že každý zlý skutek se později vymstí, se promítá do osudu všech pohádkových hrdinů.

Peklo s princeznou - 2008

Režisér Šmídmajer a jeho štáb dlouho nemohl najít vhodný mlýn, který by odpovídal požadavkům scénáře – aby byl starý, tajemný a strašidelný. Teprve několik dní před natáčením objevili v Českém Švýcarsku v Jetřichovících polorozpadlý Dolský mlýn, který přesně odpovídal jejich představám (kdysi před léty se tady natáčela Pyšná princezna). Jeho staré a zašlé zdi, tajemné okolí budilo opravdu dojem, že zde mohou přebývat i čerti. Mlýn bylo však potřeba upravit – dostavělo se mlýnské kolo, upravil potok i střecha a zboural ohyzdný betonový plát, na němž kdysi stál (patrně ještě ošklivější) kiosek, kde se prodávalo občerstvení pro návštěvníky parku. Jedinou nevýhodou této lokace je, že uvnitř mlýna, které prošly také úpravami, je docela málo prostoru. Aranžmá srážky pravých a nepravých čertů, kaskadérské výstupy tak vyžadovaly pečlivou choreografii a důvtip režiséra, aby vypadaly nebezpečně a věrohodně.
V Dolském mlýně se natáčely poslední scény příběhu – tady dojde k jeho rozuzlení a zde se také utká princ Jeroným (Jirka Mádl) se samotným Luciferem, aby zachránil princeznu Anetu (Tereza Voříšková). Nebude to mít lehké – na straně Lucifera je přesila a kouzla. Na straně Jeronýma však odvaha a láska.
Na první pohled to tedy vypadá, že natáčení v Dolském mlýně bylo snadné a jednoduché. Nebylo. Už jenom příjezd k mlýnu bylo možné zvládnout pouze na silných terénních vozech – naštěstí auta z autocentra „AUTO ESA“, které je partnerem filmu a zajistilo dopravu po dobu celého natáčení, zvládalo i ty největší překážky. Babí léto se nedostavilo, takže zima, déšť i vlezlé sychravo komplikovalo natáčení. Jo – a ještě čerti, ale hlavně čertíci, kterých bylo všude plno… a dokázaly se zklidnit na chvíli jenom když si pochutnávali na „bobících“, kterými opět zásobili „generální“ hosté z Bohušovické mlékárny.
Na pozvání režiséra Miloslava Šmídmajera přijel na natáčení pohádky Peklo s princeznou do Dolského Mlýna legendární český režisér MILOŠ FORMAN. „Všední“ natáčecí den se tak proměnil na opravdový svátek! „Miloš je hodný člověk, a umí, tak proč bych mu nevyhověl?“ odpověděl Miloš Forman na zvídavou otázku novináře, čím ho Miloš Šmídmajer přemluvil k této návštěvě. Režisér oscarových filmů „Přelet“ či „Amadeus“ nepřijel však jenom na návštěvu, ale aby si v pohádce zahrál, a to roli čerta – strážce pekelné brány, který na svém veledůležitém postu usne a za to si ho dobírají jeho pekelní kamarádi. Po dvou hodinách natáčení epizody, chvilce přátelského povídání se štábem i novináři a jedné bramborové placce se Miloš Forman rozloučil s „Peklem“ a odjel zpátky do Prahy. Natáčelo se dál, ale v atmosféře poznamenané setkáním s neobyčejným člověkem Milošem Formanem.
Jeskyně u Skalice u České Lípy
Temné jeskynní prostory proměnili filmaři na pravé peklo, kde vládne Lucifer (Martin Stránský). Šlo o nejdrastičtější úsek celého natáčení. Zima a nedostatek vzduchu, prach, čpavý kouř z ohňů, které tady všude hořely - trápily celý filmový štáb, bylo to prostě opravdové peklo a po pěti náročných dnech byli všichni rádi, že se konečně stěhují do mlýna, kde „jenom“ straší čerti.
Pekelnou chásku Lucifera (Martin Stránský) si s chutí zahráli Boris Hýbner, Míla Doležal. Roman Vojtek a posléze i MILOŠ FORMAN . Pekelnou školu si mimořádně oblíbili malí čertíci. A upřímně – po zážitcích z této školy se žádnému malému herci do té „normální“ vůbec nechtělo. Třídu „hodných“ čertíku si vzal na starost profesor Bufel v podání Václava Vydry. Čertíci-propadlíci měli snad ještě větší štěstí – jejich učitelkou byla temperamentní a krásná snoubenka Lucifera Muribana (Alžbeta Stanková). Její komornou Arkanu hraje Miss 2004 Jana Doleželová, kterou kostymérky a maskérky proměnily k nepoznání. I když jim to dalo hodně práce, protože Jana vypadala i přes jejich zásahy stále půvabně… Sem si také přivedl Lucifer princeznu Anetu (Tereza Voříšková). Jenomže když se to dozvěděla Muribana od všetečného a zvídavého čertíka Goliáška, tak ztropila takovou žárlivou scénu Luciferovi, že se otřásalo celé peklo a hrozilo, že se celá jeskyně zřítí.